To že pohyb je zdravý a člověku celkově prospěšný, je všeobecně známé.
Když se hýbeme, nejlépe na čerstvém vzduchu, okysličujeme krev, která dodává potřebné živiny do všech orgánů a svalů… Když posilujeme svaly, celá naše kostra lépe drží pohromadě, máme lepší fyzičku a méně bolestí… Když cvičíme jógu, protahujeme jednotlivé svaly a šlachy, tělo se tak stává pružnější a energie v něm může lépe proudit…
A co mozek?
Ten pohybem dostane více okysličené krve a je čilejší…, ale nejen to! Náš mozek má po celou dobu našeho života přirozenou schopnost tzv. neuroplasticitu. To je schopnost mozkových nervových buněk stavět, přestavovat a rušit spojení mezi sebou, a to po celou dobu našeho života!
Dávno již neplatí dřívější odborný názor, že se každý člověk narodí s určitým počtem mozkových buněk, které s rostoucím věkem odumírají.
I v pokročilém věku může náš mozek fungovat skvěle bez zapomínání. Každý z nás má miliardy mozkových buněk, ale aby byly funkční, je potřeba je mezi sebou propojovat a spojení posilovat a rozvíjet. Čím důmyslnější spojení, tím lépe.
Pokud ale mozek netrénujeme, dochází k synaptickému prořezávání, což znamená, že se spoje mezi buňkami ruší podle známého vzorce: „Co nepotřebujeme to ochabuje a mizí“, čímž (například) ztrácíme paměť.
Každý z nás je zodpovědný za to, jaký má život, jak jeho tělo i mozek pracuje.
Vše lze měnit po celou dobu našeho života, se vším se dá pracovat k našemu prospěchu. Takže co náš mozek potřebuje, abychom nezapomínali, ale naopak měli hbitý úsudek a skvělou paměť?
Tak jako trénujeme svaly musíme trénovat i mozek. Nové spojení mezi mozkovými buňkami nastává, když se začneme učit něčemu novému, jak fyzickému, tak mentálnímu. Učíme se nové taneční kroky, učíme se taneční nebo cvičební sestavy, učíme se novému sportu, nové hře… Stávající spojení mozkových buněk zachováváme opakováním činností jak fyzických, tak mentálních. To, co dobře známe musíme opakovat, abychom o propojení nepřišli…
Co dělat, do čeho se pustit?
Hrajte s dětmi nejrůznější hry od pexesa po řešení složitějších rébusů, hrajte šachy, plánujte třeba výlet krok za krokem, učte se nová slovíčka cizího jazyka, vymýšlejte hry, příběhy, pohádky, trénujte zapamatování slyšeného, psaného, viděného, učte se na hudební nástroj…
Je tolik věcí, kterými se můžeme zabývat, jen je potřeba si to dovolit.
Neposlouchejte mozek, že to nezvládnete, že na to nemáte čas, že už máte nějaký věk, že je to stejně marné… Někdy u nás dospělých nastává problém s tím, že nejdeme do nové věci (sportu, technologie, cizího jazyka), protože nechceme být tzv. za blbce. To je ale jen postoj ega, kdybyste se zeptali své duše, svého srdce nebo vnitřního dítěte, možná by zaplesalo a chtělo by do toho jít. Rada? Neberte se tak vážně a naslouchejte svému nitru, neříkejte si, co by tomu řekli ostatní? Ostatní to mají zřejmě stejně, buď se také stydí nebo neumí sestoupit z ega do srdce, a to není dobré. Učte se a zkoumejte, odhazujte stud, plňte si touhy, zkoušejte nové věci v jakémkoli věku. Vím, o čem píši 😊
Utvrzujte se v pozitivních záměrech.
To dokážu, to mě půjde, to se rychle naučím, to zvládnu! Vždyť nemusíte být ve všem přeborníkem :-). Jde o to zkoušet nové věci, zkoušet, jak se u toho budete cítit, zjistit co vám to přináší a mít radost z úspěchu.
Uvědomte si, že máte fungování svého mozku ve svých rukách, vy stavíte nová spojení vašich nervových mozkových buněk, vy je přestavujete, budujete, boříte a stavíte nové potřebnější, vy jste tvůrcem.
Takže cvičte, tančete, zpívejte, hrajte, sportujte, pište básně, příběhy, sněte, plánujte… a mějte pravidelný spánkový cyklus 😊, ten se vám upraví i výše uvedeným.
Odhoďte stud a jděte do toho a vytrvejte. Odměnou vám bude bystrý mozek, odolné tělo a radost z překonaného nebo zvládnutého!
